Naše stránky na podporu kapely Black Veil Brides pořádaly ve spolupráci s metalshopem soutěž o voucher na nákup BVB věcí v hodnotě 800,-. Super, že? Pro všechny ostatní ano. Jenže já a K. z toho nic nemáme, jak si mnohdy někdo myslí. Přece jsme nemohly soutěžit. Ne, že by nám to někdo zakázal, ale bylo by to trochu nefér, nemyslíte?
Otázka byla v celku primitivní, ale i tak odpovídalo spousty lidí špatně. Dostávala mě ještě jedna věc. Když se napsalo, že se má hodit do předmětu v emailu "soutěž", tak by tam mělo být tohle a ne věci jako "merche, soutěž o merche, poukázka," a tak dále. Prostě bylo něco daného, tak by to tak mělo být! A ještě se mělo napsat jméno + příjmení a to samozřejmě spousty lidí taky neposlalo.
Tak ale abych si pořád nestěžovala, podělím se o svoji radost. Můj milý přijede už za pár dní! A já se nemůžu dočkat. Opravdu mě ničí ho vidět až po 3 týdnech, ale co nadělám. Peníze necucáme, takže to prostě nejde.
Čím blíž je ten den, tak nemůžu spát a jsem nervózní. Měl by mi přijet ve čtvrtek. Takže jen přežít 3 dny ve škole a je to. Naštěstí mám praxi, takže to půjde. Myslím tím jako, že zase budu mimo. Těším se vždy na konec týdne, protože mě čeká něco velkolepého. Přitom to je jen to, že se konečně uvidíme. Jenže pro mě to velkolepé je. Ne, že by mě to někdy neštvalo. Člověk pořád na to myslí, počítá dny a hodiny a nevnímá nic jiného.
Nikdy jsem nechtěla mít přítele ze stejného města. Vidět ho každý den a mít ho přilepeného na svém zadku nonstop? Absolutně ne! Potřebuji svou volnost. Na druhou stranu jsem nepočítala, že vztah na dálku bude tak psychicky náročný.
A jen tak mimochodem. Přítel není černoch. Jen pro porozumění. :D
No comments:
Post a Comment